Kurz sebepřijetí je otevřen

07.02.2024

Otevírám okno a bilancuji. Jako každý večer. Když má tehdy dvouletá dcerka Elisabethka se konečně rozhodne, že přestane obšťastnovat tento svět svým dvoumiliontým oslovením ,,mami?" a usne, zahájím takový každovečerní rituál:

otevřu okno
přinesu z kuchyně lahvičku s vodou
připravím lampičkového medvídk
stoupám si k oknu 
a bilancuji....

Každý večer to samé. Koukám na hvězdy, na stíny lidí pohybující se v oknech, dýchám čerstvý vzcuch a navnímávám si, jaks e vlastně cítím a k mému překvapení pláču. Jako skoro každý večer za poslendí týden.

Co se děje ptám se sama sebe. Vždyť to dnes bylo tak fajn! S Eli jsme dělali modelínovou pizzu, míchali jsme těsto na palačinky v míse přímo na podlaze (fotografii raději přikládat nebudu), venku jsme hráli na schovku a večer stavěli puzzle. Tak co je špatně??

Naštěstí má intuice na sebe nenechá dlouho čekat a řve na mě ze všech stran.

ZAPOMNĚLA JSI MÁMO NA SEBE!!

A jooo kruci. I když to mám teoreticky už tak dobře zmáknutý, stejně se někdy opomenu.

My ženy máme takovou schopnost opečovávat cleý svět, ale opečováváme i sebe? Dáváme druhým dary z pozice štastné naplněné ženy, která má uspokojené své potřeby a má takový přebytek lásky, že ji může dávat všem? A nebo z pozice ženy, která je vyčerpaná, jelikož dává všem a na ni už žádná péče, klid, láska, nezbývá?

Bohužel vzorce zaryté až do hloubky našich kostí, které si neseme z dětství jsou mocné a vyprávějí mnoho příběhů:

Potřeby ostatních jsou důležitější než potřeby mé.
Nejsem dost dobrá na to, abys mohla upřednostnovat své potřeby.
Mateřství je třeba jen přežít, zatnout zuby, objetovat se a vydržet.
Pro mě je toho škoda, hlavně aby zbylo na ostatní.

Jak se s tím cítíte? Já teda děsně, otrocky, nedůležitě. Trochu jako posmrkaný kapesník. A přitom je toto nastavení mnoha žen (byla jsem mezi nimi) které mají tato přesvědčení v podvědomí hluboce zakořeněna.

Milá ženo vidíš se v tom? Nejsi v tom sama. V mém kurzu Cesta magickým lesem jsem takových příběhů vyslechla již mnoho. Nic s tebou není špatně, pokud se nyní takto cítíš a co je skvělé, že jde na tomto tématu krásně pracovat.

Vydej se milá ženo se mnou na cestu . Cestu, která vede k přijetí sebe sama (ve své kráse i vzteklosti), k pocitu nekonečně sebe lásky a radosti z opečování sebe sama. Ta cesta je krásná a obohacující a taky někdo těžká a slzavá. Ta cesta vede mnoha směry a dnes s tebou chci sdílet pár kroků, které můžeš začít dělat klidně hned. Připrav si papír a tužku (nebo si založ speciální blok) a piš a piš a piš.


1) Najdi své flow

Definuj si 3 věci, které děláš strašně moc ráda a které tě dělají šťastnou. Každý den se věnuj těmto činnostem, i kdyby to mělo být na pár minut denně. 

Postupem času zjistíš, že když si do časového harmonogramu dává i samu sebe, jsi štastnější a máš více energie a tím zvládneš více věcí, které je potřeba a nebo taky získáš více sebelásky a na nějaké činnosti se prostě vyprdneš.

Postupem času a budeš pravděpodobně čas pro sebe přidávat. My matky jsme velmi chytré, bystré a zefektivníme co jde. Myslíte, že když dokážeme zároven vařit, chovat dítě a telefonovat, že nezvládneme každý den zmanagovat hodinu (klidně rozkouskovaně), kterou věnujeme sobě? Stačí si to milá ženo dovolit, jen na tobě záleží.

Úkol 1: Napiš si 3 věci, které miluješ dělat a po 21 dní si piš, co se ten den povedlo a co ne. Nemusí to být dokonalé. Pokud úplně s esebepéčí začínáš je obrovský úspěch i 5 minut venovaných sobě. Za 21 dní si mozek utvoří nový návyk a už to bude pro tebe přirozené.

2) Sta´¨´ˇň se pro sebe Femme fatale

Dovol si bý sama pro sebe důležitá. Každý den si udělej jednu speciální radost. Může to být cokoliv, probuď svou fantazii, buď hravá a dovol si se mít krásně.

Třeba místo chvátání s kočárem z obchodu si koupíš kafe v kavárně a posedíš si na sluníčku, nebo si po hodině hraní s tvým miláčkem sedneš k němu na podložku a přečteš si kapitolu ve své oblíbené knížce. Nebo když přijdete k večeru uťapkný z venku, tak si ještě před chystáním večeře lehneš na 10 minut na podložku a trochu se zrelaxuješ.

To jsou nápady, jak si lásku dávám sama sobě, věřím tomu, že vymyslíte pro vás ještě něco lepšího. Každé dítě, se časem naučí, že čas pro maminku, aby si udělala radost, je stejně důležitý jako její čas na jídlo.

Úkol 2: Každý den po dobu 21 dnů si zapisuj své každodenní radosti. 

3) Dovol si být Emotikonem

Toto je asi to nejzákladnější a největší téma skoro všech žen, které se mnou malují v kurzu Cesta magickým lesem. Většina z nás prošla klasickou českou výchovou, kterou zkráceně nazývám ,,neřvinemášdůvodpodívejjakseholcičkavedlehezkyusmíva" a proto jsou naším tématem:

eMOCE

a když si nedolujeme své eMOCE, tak zkrátka nejsme ve své moci ať děláme psí kusy (vím o čem mluvím :).

Emoce jsou cenný nástroj, kerý nám dává rady a pomocnou roku. Tedy aspoň v případě, že plní svou přirozenou funkci. Místo toho však často, když máme silné emoce, cítíme se ne dost dobré, hysterické, máme pocit viny atd atd. Takže se díky emoci, jejíž základní cíl je nás chránit stává obrovské ohrožení a veliký zdroj naší bolesti. A to se často táhne až do dospělosti. U mě konkrétně do mých 30 let. 

Ale nyní je čas to změnit:) Když cítíte silnou emoci. Nesuďte se, nehodnoťte se, nekritizujte se. Obejměte sami sebe a věnujte si největší lásku, kterou v tu chvíli dokážete cítit.

Mnoho z nás už došlo do fáze, že mezigenerační emoční trauma již nepředáváme dále a chováme se k dětem s respektem, ale ta druhá část je to samé obrátit i k sobě. V cestě magickým lesem tomuto důležitému tématu věnujeme celou jendu lekci.

úkol 3. Každý den po 21 dní si zapisuj Tvé úspěchy a neúspěchy v dovolování si emocí. Pro mě bylo třeba velkým úspěhem začít plakat před svým dítětem a necítit se jako špatná matka. Přeji ti ale, ať tvá počáteční pozice je již o několik levlů výše :D.


I kdyby sis z tohoto článku neodnesla nic, odnes si alespoň tuto větu:

To nejvíc, co můžeš dát své rodině, komunitě a světu, je to, že budeš šťastná.

PSSST! Tajemství. Mých 5 ,,šťastných aktivit" z mého instagramu naleznete ve videu níže :).


Jak se milá ženo v péči o sebe cítíš? Co je pro tebe těžké a co naopak jde snadno?

Pokud chceš sdílet se mnou své pokroky, radosti i pády, napiš mi e-mail či na mě ťukni na instagramu.